Život na Marsu?

V porovnání s ostatními skalnatými planetami, panují na Marsu nejpřívětivější podmínky pro život. V minulosti zde byly pravděpodobně podmínky téměř stejné jako na Zemi. Mohl se zde tehdy začít vyvíjet život? A mohl by zde přežít i dnes?

Možnost existence života na Marsu fascinuje astronomy po staletí. Pozorování míst se "sezónní vegetací" měnících svou podobu v čase i uměle vytvořených "kanálů", se ukázala být poměrně brzy jen důsledkem optických klamů. Pokročilé pozorovací metody navíc odhalily, že Mars má jen velmi tenkou vrstvu atmosféry a relativně chladný povrch. I přesto ale od úsvitu kosmického věku nepřestávají lidé doufat, že na Marsu existuje určitá forma primitivního života.

První průlety kolem Marsu ukázaly, že se jedná o suchý, studený a mrtvý svět. Ale teprve až po přistání prvních sond na povrchu Marsu v polovině 70. let byli vědci schopni provést podrobný průzkum možné existence života.

Povrchové moduly dvou sond Viking, které dosedly na povrch Marsu v r. 1976, byly vybaveny soubory experimentálních zařízení pro analýzy existence života. V obou případech byly výsledky jasně negativní, avšak jeden z experimentů neměl zcela očekávaný průběh. To se stalo příčinou dlouhodobých pochybností, zdali život na Marsu skutečně není. Orbitální moduly sond Viking mezitím odkrývaly nesčetné příznaky toho, že na Marsu byla v minulosti voda - to ale také dokazovalo, že kdysi musela mít tato planeta mnohem hustší a teplejší atmosféru. A i když dnes na Marsu žádný život není, znamená to snad také, že zde nemohl být ani v minulosti?

V létě r. 1996 hlásaly titulky mnoha novin, že lidstvo učinilo fantastický objev - na prastarém meteoritu pocházejícím z Marsu byly objeveny stopy života. Meteorit je znám jako ALH84001 (ALH znamená Allen Hills of Antarctica, což je pohoří v Antarktidě, na jehož úpatí byl nalezen).

Na Zemi dopadl asi před 13 000 lety po asi 15 milionech let dlouhém putování v meziplanetárním prostoru. Exploze, která způsobila jeho vyvržení z povrchu Marsu do kosmu, meteorit nijak výrazně nepoškodila. Proto jeho vnitřek představoval vzorek marťanského povrchu tak, jak vypadal před asi čtyřmi miliardami let.

Po důkladné analýze byly v meteoritu nalezeny stopy minerálů a chemikálií, které by v případě jeho pozemského původu byly pravděpodobně vědeckou komunitou akceptovány jako důkaz existence bakterií. Nejpůsobivější ovšem byly teprve jeho snímky pořízené elektronovým mikroskopem. Ty odhalily nítěnkovité útvary o velikosti jen několika desítek nanometrů (miliardtin metrů). NASA ihned vyrukovala s teorií, že se může jednat i mikrofosílie - zachovalé zbytky maličkých bakterií, mnohem menších než jakýchkoli známých druhů bakterií vyskytujících se v té době na Zemi.

Vědecká komunita podrobila tato tvrzení velice důkladnému zkoumání. Některé řady argumentů se brzy začaly trhat. Vědci totiž nalezli způsob, jak mohou stejné chemikálie objevené v meteoritu vzniknout i bez zapojení živých organismů. Jiné, jako například existence "mikrofosílií" byly také opuštěny, neboť by vyžadovaly existenci maličkých "nanobakterií".

Vědci pro to tehdy měli docela dobré důvody - život ve formě, jak ho známe, musí mít totiž určité minimální rozměry. Musí totiž obsahovat určité minimální množství bílkovin a DNA molekul, aby mohl existovat a hlavně se rozmnožovat. Nicméně dodnes nebyla žádným experimentem provedena dokonalá replikace nítěnkovitých organismů jiným způsobem a nedávné objevy přinesly některé argumenty svědčící ve prospěch možné existence nanobakterií na Zemi (vědecká komunita se ale zatím neshodla na tom, jedná-li se o živé organismy).

Úložiště minerálních pozůstatků

Nejsilnějším důkazem, že v ALH84001 mohl existovat život, byla přítomnost minerálů - uhličitanů a magnetitu. Z těchto minerálů byly na meteoritu vytvořeny vrstvy, které svým tvarem připomínaly zbytky pradávných bakterií. V roce 2001 ohlásila jiná vědecká skupina NASA, že úspěšně napodobila genezi těchto vrstev bez potřeby zapojení organických procesů za použití podmínek podobných těm, které kdysi panovaly na Marsu.

Původní skupina si však stojí za svými výsledky a tvrdí, že výsledky jejich oponentů nejsou přesné. Ačkoli tedy je většina současné vědecké komunity vůči existenci života na Marsu obecně skeptická, nebude diskuze o tomto kontroverzním tématu ukončena, dokud na Marsu nepřistanou mnohem sofistikovanější povrchové moduly, nebo se neobjeví nový meteorit podobného stáří jako ALH84001.

Pro většinu vědců by byl objev důkazu pradávné existence života na Marsu ohromným průlomem, existuje však stále ještě řada těch, kteří přemýšlí o tom, jestli zde mohl život přežít dodnes. Množící se důkazy o přítomnosti vody pod povrchem Marsu z něj dělají mnohem přívětivější místo pro život a současně s tím se objevují důkazy, že život může na Zemi přežívat i v mnohem extrémnějších podmínkách, než jsme si kdy dokázali představit.

Evoluce na Marsu

Jakýkoli organismus, který by chtěl dnes žít na Marsu, by se musel vyrovnat s extrémní zimou, slanými nebo kyselými vodami a zničujícím slunečním zářením, které by bylo částečně zeslabené pouze svrchními vrstvami půdy. Nedávné výsledky biologických výzkumů odhalily, že na Zemi existují organismy schopné přežít i ve velmi extrémních podmínkách (extrémofilní organismy) - jedná se především o bakterie. Je-li tedy život na naší planetě tak vytrvalý a odolný, že je schopen obývat téměř jakékoli ekologické niky, bylo by možné, aby se na Marsu vyvinuly bakterie, které by byly schopny odolávat extrémnímu životnímu prostředí?

I kdyby na Marsu dnes mohl život existovat, tak stále zůstává nezodpovězena podstatná otázka - mohl se zde vůbec někdy vyvinout? Snad nejzáhadnější důkaz přinesla Evropská kosmická agentura (ESA) prostřednictvím své sondy Mars Express - jednalo se o družicový modul, který zaparkoval na oběžné dráze Marsu v roce 2003 a na své palubě nesl kompletní soupravu přístrojů pro dálkový průzkum planety podobných těm, které jsou na palubě umělých družic naší Země.

Jedním z nejpokročilejších přístrojů na palubě byl tzv. Planetární Fourierův spektrometr, který byl schopný s bezkonkurenční přesností provést analýzu složení atmosféry Marsu. Jedním z prvních objevů této sondy bylo zjištění, že v atmosféře Marsu je přítomen metan. To bylo velmi zajímavé zjištění, jelikož molekuly metanu by měly být rozloženy slunečním zářením během několika století. Pokud je tedy na Marsu metan, musí být neustále někde vytvářen. Jediným pravděpodobným zdrojem tohoto plynu jsou přitom mikrobiální formy života nebo sopečná aktivita.

O rok později, v únoru 2005, byl v atmosféře Marsu objeven také formaldehyd. Jedná se o další plyn s krátkou dobou životnosti, který musí být konstantně obnovován buď živými organismy, nebo sopečnou činností. Skutečnost, že oba plyny se v atmosféře nacházejí ve stejných oblastech, v nichž se vyskytuje vodní také pára a podpovrchový led, naznačuje, že by jejich nejpravděpodobnějším zdrojem mohly být skutečně mikrobi.