Geologie Marsu

Ačkoli Mars má velikost odpovídající jen asi polovině velikosti Země, nemůže Země v žádném případě konkurovat svými povrchovými útvary těm, které se nacházejí na této rudé planetě. Mars je světem extrémů. Může se pochlubit největší sopkou i nejhlubším a nejdelším systémem kaňonů ve sluneční soustavě. Má povrch, který se zdá být rozdělen do dvou geomorfologicky odlišných polovin.

Vzhledem k malé velikosti Marsu se na něm nikdy nevyvinul systém tektonických desek jako na Zemi a tak se na něm ani nevyskytují určité povrchové útvary, jako například horské řetězy. Povrch Marsu je, jak již bylo řečeno, úhledně rozdělen do dvou typů krajiny - na severu se nacházejí roviny, zatímco na jihu se nacházejí vysočiny hustě poseté krátery.

Když kolem Marsu proletěly v 70. letech minulého století první sondy, zklamaly snímky, které zaslaly zpět na Zemi, mnoho lidí. Zobrazovaly totiž pouze část jižní polokoule. Proto na nich nebyla vidět zajímavější krajina rovníkových oblastí a severní polokoule.

Teorie jižních vysočin

Dnes víme, že geomorfologické rozdíly na Marsu nejsou jen povrchovou záležitostí, ale že kůra pod jižní polokoulí je mnohem tlustší, než jinde na planetě. Jedna z teorií, která to vysvětluje, říká, že severní roviny jsou ve skutečnosti pozůstatkem jedné nebo více impaktních pánví, na které postupem času, po dobu milionů let, erozně působily voda, led a vítr, čímž došlo k jejich vyhlazení. Velmi se totiž podobají výraznější velké impaktní pánvi Hellas Planitia, ležící v oblasti Jižní vysočiny.

Fotografie z přistávacích modulů odhalují, že na povrchu Marsu, který je tvořen jemným prachovým pískem, jsou rozptýleny malé a středně velké balvany. Existuje ještě další teorie, která popisuje vznik Jižních vysočin. Říká, že vysočiny byly vytlačeny a kůra v jejich místě zesílená neobvyklými cyklickými pohyby hmoty v plášti Marsu. Jejich vznik může souviset s původem vyvýšeniny Tharsis. Ve skutečnosti však mohly hrát při vytváření rozdvojeného povrchu Marsu roli oba mechanismy.

Rudé oxidy železa

Kromě všech zajímavých povrchových útvarů má Mars ještě jednu vlastnost, které si můžete všimnout pouhým okem, i když jsme od něj vzdáleni miliony km - svou rudou barvu. Písek na povrchu Marsu získává své typické rudé zabarvení ze stejných příčin jako pozemská rez - jedná se o zoxidované železo. Rozlehlé oblasti povrchu Marsu jsou pokryty půdou, která je bohatá na oxidy železa. Červená barva Marsu se díky silným větrům vanoucích po povrchu Marsu a vířícímu jemnému prachu v divokých bouřích neustále mění, a oblasti obnaženého tmavšího skalního podloží, které lze vidět ze Země, se neustále zmenšují a zvětšují.

Vyčnívající vulkány

Co se rozsahu týče, tak sopky na Marsu jsou nejpůsobivějšími povrchovými útvary této planety. Největší z nich, Olympus Mons (pojmenovaná po domově řeckých bohů) ční 27 km vysoko nad průměrnou výšku povrchu Marsu. Okolo ní, v oblasti Tharsis, leží ještě několik sopek s výškou okolo 25 km. Na Zemi se těmto sopkám svou velikostí může přiblížit pouze řetězec sopek tvořící Havajské ostrovy (jejich větší část je přitom skryta pod mořem).

Pro návštěvníka Marsu by byly jeho sopky ale méně zajímavé, než se na první pohled podle jejich výšky může zdát - jsou totiž extrémně rozlehlé. Sopka Olympus Mons má napříč 500 km. Tyto rozlehlé sopky leží na povrchu mohutné výdutě povrchu Marsu, nazývané vyvýšenina Tharsis.

Vzhledem k jejich rozměrům lze tyto sopky skutečně ocenit až při pohledu z velké výšky. Jejich svahy jsou totiž vzhledem k jejich obrovské rozloze jen velmi málo příkré. Na některých místech však existují výjimky potvrzující pravidlo. Masivní sesuv půdy podél okraje sopek vytvořil srázy, jejichž stěny místy ční až 6 km vysoko, zatímco vnitřní stěny centrální kaldery, mající tvar několika propojených kruhů, jsou tvořeny útesy, padajícími do hlubin kráteru asi 3 km hluboko až na jeho dno, které tak oddělují od jeho okolí.

Teorie horké skvrny

Vulkány vyvýšeniny Tharsis jsou, na rozdíl od všeho ostatního na Marsu, skutečně extrémně veliké. Sopka Olympus Mons stojí samostatně, zatímco ostatní sopky - Arsia, Pavonis a Ascreus - tvoří řetězec ležící na jihovýchod od ní. Geologové zabývající se Marsem věří, že všechny byly vytvořeny činností jedné "horké skvrny", žhavé hmoty stoupající pláštěm planety a způsobující erupce na jejím povrchu.

Jedná se o stejný mechanismus, kterým byl vytvořen řetězec sopek na Havaji. Pokud je tato teorie správná, musí se na Marsu však dít ještě něco jiného. Na Zemi byl řetězec sopek vytvořen driftováním pacifické tektonické desky přes vrcholek horké skvrny v průběhu milionů let. Ale na Marsu, kde se tektonické desky nevyskytují, se musela v minulosti buď pohybovat horká skvrna, nebo se musela pohybovat nějakým způsobem celá kůra okolo planety.

Všechny vrcholky v oblasti Tharsis jsou štítovými sopkami, podobně jako sopky na Havaji. Viditelné kanály vycházející ze strání sopek jsou pozůstatky historických proudů lávy proudící z nitra planety na její povrch. Vědci dokážou podle počtu kráterů, které se v určité oblasti vyskytují, spočítat, kdy naposledy zde došlo k zaplavení povrchu lávou. Dokážou tak určit, kdy byla povrchová vrstva vytvořena a to dokonce v absolutních hodnotách. Tímto způsobem bylo určeno, že současný povrch sopky Olympus Mons je starý jen několik desítek milionů let.