Pozorování Měsíce

Tato velká stříbrná koule dominující naší obloze se nachází tak blízko, že ji lze pozorovat i pouhým okem, ačkoliv jedině binokulárem nebo dalekohledem uvidíte v detailní kvalitě tmavé lávové plošiny, světlá pohoří a obrovské krátery.

Náš nejbližší nebeský společník, Měsíc, se nachází ve vzdálenosti méně než 400 000 km od Země. Během miliard let zbrzdila zemská přitažlivost rotaci Měsíce natolik, že je k Zemi natočen stále stejnou stranu.

Tmavé nížiny nazývané moře (latinsky mare), jejichž plochy připomínají lidskou tvář, jsou nejzřetelnějšími útvary na přivrácené straně Měsíce. Kdysi se o měsíčních mořích myslelo, že jsou vyplněna vodou, ale dnes již víme, že na Měsíci se tekutá voda nevyskytuje. Naštěstí není na Měsíci ani žádná atmosféra, která by nám zakrývala výhled na jeho zajímavý povrch.

Měsíční moře však jednou skutečně byla zaplavena tekutinou, ale nebyla to voda, nýbrž láva, která před asi 3,8 miliardami let vyvěrala z nitra Měsíce a poté na jeho povrchu ztuhla. Na povrchu měsíčních moří se vyskytuje také řada malých kráterů. V tom se měsíční moře liší od mnohem starších měsíčních pevnin, které jsou pokryty velkým množstvím kráterů různých velikostí. Z nejmladších z nich vybíhají paprskovité útvary. Ty jsou nejvýraznější u kráteru Tycho na jižní polokouli a kráteru Koperník v Oceánu Bouří.

Sluneční terminátor

Poblíž hranice mezi osvětlenou a neosvětlenou (noční) částí Měsíce, která se nazývá Sluneční terminátor, vznikají dlouhé stíny, které způsobují, že povrch Měsíce se zde jeví jako velice plastický a hrbolatý. S tím, jak Slunce stoupá vzhůru nad měsíční povrch, však dochází ke zkracování těchto stínů. A při úplňku se dokonce jeví povrch Měsíce jako zcela plochý, přičemž povrchové útvary, které jsou jasně zřetelné poblíž Slunečního terminátoru, nyní může být velmi obtížné nalézt.

Povrchové útvary je proto snazší pozorovat během první čtvrti nebo poslední čtvrti, kdy jsou k tomu, díky úhlu dopadajících slunečních paprsků, ideální podmínky.

Mýty a legendy

Seléné byla řecká bohyně Měsíce, královna noci, která projíždí po obloze na stříbrném voze taženém dvojspřežím sněhobílých koní. Ačkoli se jí dvořil Zeus, její skutečnou láskou byl Endymión, pastýř, nebo podle některých dokonce král. Zeus mu umožnil zůstat navždy mladým tím, že jej navěky uspal v jeskyni na hoře Latmus. Zde ho Seléné každou noc navštěvovala, aby ho políbila. Římským ekvivalentem Seléné byla Luna, která byla později nahrazena v roli bohyně Měsíce bohyní Dianou.

Jak jej najdu

Během své poutě okolo Země prochází Měsíc cyklem fází. Ty vznikají v důsledku toho, že vidíme různě velké části jeho Sluncem osvětlené strany. Když je Měsíc ve fázi mladého srpku, tak ho naleznete večer, krátce po západu Slunce, nízko nad západním obzorem. Poté se Měsíc vzdaluje od Slunce, přičemž vychází každou noc o 50 minut později. Jeho fáze se dále zvětšuje - nejprve na čtvrť (ta nastává, když se Měsíc nachází 90° od Slunce), potom prochází přes fáze tzv. dorůstajícího Měsíce až do fáze úplňku, kdy jej vidíme plně osvětlený. Když je Měsíc v úplňku, leží přímo naproti Slunci a vychází právě ve chvíli, kdy Slunce zapadá. Potom svůj cyklus opakuje pozpátku a zakončí jej mezi Zemí a Sluncem - tehdy je pro nás neviditelný (fáze novu).


Zdroj textů: Časopis - Postavte si model sluneční soustavy. Eaglemoos Ltd 2012.
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky