Přechody Venuše
Velmi zřídka lze Venuši vidět, jak prochází přes sluneční kotouč. Této události se říká "přechod (tranzit)". Přechody Venuše probíhají vždy ve dvojicích. Každá z dvojic je od sebe vzdálena více než jedno století. Poslední přechody proběhly v roce 2004 a 2012. Další dvojice přechodů bude následovat až v letech 2117 a 2125.Přechody Venuše
Velmi zřídka lze Venuši vidět, jak prochází přes sluneční kotouč. Této události se říká "přechod (tranzit)". Přechody Venuše probíhají vždy ve dvojicích. Každá z dvojic je od sebe vzdálena více než jedno století. Poslední přechody proběhly v roce 2004 a 2012. Další dvojice přechodů bude následovat až v letech 2117 a 2125.
Datování povrchu
Vědci dokázali díky radarovým mapám získaným sondou Magellan určit stáří povrchu planety podle počtu kráterů, které se na něm nacházejí. Ačkoli hustá atmosféra Venuše tvoří jedinečný ochranný štít proti dopadu většiny malých kosmických těles, některé meteority i přesto dopadnou až na povrch - vědci jich napočítali více než 1000.
Z průzkumu Měsíce a Země mají vědci dost jasnou představu o tom, jak často k dopadům meteoritů v naší části sluneční soustavy dochází. Tato hustota se zdá být konstantní poslední 3 miliardy let či více. Platí tedy, že čím je povrch starší, tím déle byl vystaven dopadům meteoritů a tím více se na něm v průměru nachází impaktních kráterů. Sopečná činnost a podobné události mohou tyto krátery účinně vymazat z povrchu a provést vynulování těchto kráterových "hodin".
Proč žádné tektonické děje?
Na Venuši se nevyvinul řádný systém tektonických desek hned z několika důvodů. Nejjednodušším vysvětlením je, že jádro Venuše produkuje o trochu méně tepla v porovnání s o něco větší Zemí. Jak to souvisí s tektonikou? Toto teplo je zodpovědné za konvektivní pohyby hmoty v planetárním plášti. Tyto pohyby zase působí tlakovou a tahovou silou na planetární kůru, jež se díky tomuto působení pohybuje. Kvůli menšímu množství tepla však na Venuši nikdy nedošlo k většímu pohybu kůry než k pouhému rozpínání a stlačování na několika místech jejího povrchu.
Mnohem důležitější důvodem je nepřítomnost vody na povrchu Venuše. Na Zemi totiž dochází na hranicích litosférických desek, kde se podsouvá oceánská deska pod kontinentální desku, k průchodu vody až do horní části pláště. Tato voda pomáhá uvolňovat teplo a vytvářet "kluzkou" vrstvu, která se odborně nazývá astenosféra. Po této vrstvě pak kloužou (driftují) litosférické desky. Zdá se, že na Venuši právě tato vrstva chybí, takže tektonické děje nemohou probíhat tak snadno.
Nitro Venuše
Venuše je nepatrně menší než Země, ale její vnitřní stavba
je v podstatě totožná. V jádru se nachází koule z tuhého kovu, která je
obklopena kulovou slupkou z roztaveného železa a niklu. Mezi jádrem a kůrou,
která pokrývá povrch planety, se rozprostírá plášť z částečně roztavených
hornin. Tloušťka kůry je v průměru několik desítek kilometrů - zhruba stejně
jako tomu je na Zemi.
Existuje zde však jeden podstatný rozdíl - Venuše nemá pod kůrou "klouzavou vrstvu", tzv. astenosféru. Ta umožňuje na naší planetě hladký ohyb tektonických desek - tzv. kontinentální drift. Vědci se domnívají, že tato absence volného pohybu kůry Venuše je způsobena nepřítomností vody na jejím povrchu.
