Vnitřní planety
Na základě svých oběžných drah byly planety sluneční soustavy již dávno rozděleny do dvou odlišných skupin.Vnitřní planety, jejichž oběžné dráhy leží uvnitř oběžné dráhy Země, a vnější planety, jejichž oběžné dráhy leží vně.
To jestli je planeta vnitřní nebo vnější, má velký vliv na způsob, jakým se pohybuje po obloze, sledujeme-li ji ze Země. Vnější planety procházejí celou oblohou relativně pomalu po dlouhé kruhové dráze (komplikované několika smyčkami), na niž mohou být spatřeny i během pozdní noci na pozadí souhvězdí ležících na opačné straně od Země než Slunce.
Smyčky na obloze
Vnitřní planety naopak opisují na obloze rychlé smyčky, v nichž se pohybují směrem od Slunce a hned zase zpátky, jako by k němu byly připoutány neviditelnou pružinou. Málokdy se od něj dostanou dostatečně daleko na to, aby je bylo možno pozorovat na zcela potemnělém nočním nebi - místo toho je většinou vídáme jako permanentní součást svítání a soumraků.
Způsob jejich pohybu měl vliv i na jejich názvy - Merkur, kterého je možné zahlédnout jen během několika mála nocí v roce, je pojmenován po poslovi řeckých bohů s okřídlenými botami, zatímco velice jasná Venuše je někdy přezdívána jako jitřenka nebo večernice, tedy ranní a večerní hvězda.
Protože se vnitřní planety neustále pohybují poblíž Slunce, připomínají jejich dráhy na obloze okraj talíře postaveného na hranu. Celá oběžná dráha Venuše zabírá na obloze maximálně 93 stupňů, takže i když se Venuše nachází na jejím vnějším okraji (při pohledu ze Země), není nikdy vzdálená více než 47° od Slunce. U Merkuru je situace ještě extrémnější - v nejlepším případě se může od Slunce vzdálit maximálně 28°, takže jej lze pozorovat jen za zcela ideálních pozorovacích podmínek.
Významné body
Během každého oběhu okolo Slunce prochází vnitřní planety na své dráze několika významnými body nazývanými konjunkce a elongace. Poloha těchto bodů závisí na vzájemné poloze Země a dané planety. Protože Merkur a Venuše, ale i Země jsou v neustálém pohybu, trvá to Merkuru i Venuši déle než jeden jejich vlastní rok, než se vrátí vůči Zemi do stejných poloh. Obecně se dá říci, že Venuše se vrací do stejné pozice vzhledem k Zemi každých 584 dní a Merkur během každých 116 dní.
Měnící se fáze
Vnitřní planety mají, na rozdíl od vnějších planet, jednu další důležitou vlastnost - můžeme u nich pozorovat měnící se fáze podobné fázím Měsíce. Fáze vznikají díky tomu, že se v důsledku vzájemného pohybu Země a planety mění směr z něhož danou planetu pozorujeme a v závislosti na tom pak vidíme různě velké části denního (tj. Sluncem osvětleného) povrchu.
Pokud se planeta nachází na stejné straně Slunce jako Země, bude se nám jevit tak, že má největší průměr, avšak většina jejího povrchu ozářeného Sluncem bude odvrácená od Země a tudíž bude ve fázi úzkého srpku. Naopak, pokud se bude planeta nacházet vzhledem k Zemi na vzdálenější straně své oběžné dráhy, bude se zdát menší (je vzdálenější), ale pozorovatel bude vidět větší část povrchu osvětleného Sluncem, tj. Venuše bude vypadat vypoukle: bude se nacházet ve fázi mezi čtvrtí a úplňkem.
Vnitřní planety jsou nejlépe viditelné na nebi tehdy, když se nachází na polovině své cesty mezi největší elongací a dolní konjunkcí, tj. když se nejlépe zkombinuje velikost viditelného povrchu planety a její vzdálenost od Země.
Sledování měnících se fází, velikost a zdánlivé jasnosti (které se nejlépe sledují právě u Venuše) může být fascinujícím studijním zážitkem pro kohokoli s malým dalekohledem nebo binokulárem.
