Teraformace

Někteří vědci věří, že je možné změnit přírodní podmínky na jiných planetách tak, aby byly vhodné pro kolonizaci lidskou rasou. Tento proces se nazývá teraformace.

Teraformace znamená pozemšťování - jedná se o proces, při kterém dochází k přeměně přírodních podmínek přirozeného vesmírného tělesa (planety, měsíce) na podmínky blízké podmínkám panujících na Zemi. Vymysleli jej ve 30. letech minulého století spisovatelé sci-fi.

Ačkoli většina diskuzí o teraformaci se dnes vede okolo Marsu, jejím zcela prvním cílem byla nehostinná Venuše. V roce 1961 napsal Carl Sagan, že klíčem k proměně Venuše na obyvatelnou planetu by bylo odebrání většiny oxidu uhličitého z její atmosféry a snížení jejího ohromného skleníkového efektu.

Sagan navrhoval, že budoucí astronauti by mohli do atmosféry Venuše "nasadit" modrozelené řasy nebo cyanobakterie, což jsou organismy podobné těm, které přeměnily asi před 3 miliardami lety atmosféru Země a odstranily z ní většinu oxidu uhličitého.

Naneštěstí jsme se o Venuši později dozvěděli více podrobností, z nichž vyplynulo, že jakékoli bakterie by při sestupu do nižších vrstev atmosféry Venuše okamžitě zahynuly a opět by uvolnily plyny, které dříve zachytily.

Řešením je chlazení

Dnešní návrhy teraformace obsahují dvě roviny - chlazení a úpravu atmosféry. Teplo, které na Venuši dopadá ze Slunce, by mohlo být sníženo použitím obrovských stínítek umístěných ve vesmíru, nebo reflexními balóny plujícími v horních vrstvách atmosféry.

Pravděpodobně nejslibnější představou teraformace Venuše je její bombardování ohromným množstvím ledu (přivezeného nejspíš z jednoho z menších měsíců Saturnu). Chemické reakce, které by tím byly vyvolány, by spotřebovaly většinu oxidu uhličitého a vytvořily by na většině povrchu Venuše mělký oceán. Pro výrobu kyslíku by potom mohly být použity řasy a jiné rostliny, zatímco pozemská perioda střídání dne a noci by byla vytvořena umělým Sluncem (zrcadlo obíhající kolem Venuše).

Mars je výzva

Mars představuje pro lidi zabývající se teraformingem zcela jiné problémy k řešení. Je mnohem méně nehostinný, ale kvůli své menší velikosti a gravitaci na něm bude složitější vytvořit podobné těm na Zemi.

Jeho větší vzdálenost od Slunce naštěstí tento problém částečně řeší. Díky ní je totiž pravděpodobnost, že budou molekuly plynu v jeho atmosféře zahřáty nad svou únikovou rychlost mnohem menší.

Základní problémy jsou zde přesně opačné než na Venuši - rozšíření atmosféry a zahřátí povrchu. Zdá se, že řešením by mohlo být umělé vytvoření skleníkového efektu. K namíření většího množství slunečních paprsků na povrch Marsu by mohla být použita zrcadla umístěná na jeho oběžné dráze a k vytvoření skleníkového efektu by mohly být do atmosféry vypuštěny chemikálie, jako například chlorofluorouhlovodíky a nebo na jeho povrchu třeba postaveny továrny.